Hlavně pozitivně

Komplimenty zdarma

29. 5. 2014

Nedávno jsme s kamarádem rozdávali kolemjdoucím komplimenty. Zdarma. Stáli jsme s cedulí „komplimenty zdarma“ a chválili procházejícím tu tričko, tu kabelku, tam úsměv (byl-li). Byl úžasný pocit dávat, aniž bychom chtěli brát něco na oplátku. Hodně lidí nás jen nepřítomně, bojácně nebo zamračeně minulo, ale hodně se (u)smálo, byť třeba až když byli kus za námi. A za to to stálo. Zpříjemnili jsme jim den.

Byli i lidé, co si pro komplimenty sami přišli – a zajímavé bylo, že jim nestačil jeden, jedna paní dokonce vypadala, jako když si užívá sprchu (dostala jich asi 10, všechny upřímné). A někteří kolemstojící postávali opodál, pro ty jsme si přišli sami – a byly to zajímavé rozhovory. Třeba jsem se od 82-leté paní, která vypadala tak na 65, dozvěděl, že receptem na elán ve stáří je pravidelné cvičení, ale vůbec ne zdravá strava. Hmm.

Každopádně, je to vtipná aktivita a můžu ji směle doporučit. Pobavíte spoustu lidí i sebe a těžko pak budete mít jinou než dobrou náladu.

Má to ale širší rozměr. Pozitivní interakce s cizími lidmi mi totiž vždycky vylepší náladu (i když už je i tak dobrá). A nemusí to být zrovna komplimenty zdarma, stačí prohodit přátelskou poznámku ke spolucestujícímu, zeptat se někoho na radu a k poděkování přidat něco milého/veselého nebo naopak poradit někomu, kdo se bezradně dívá do mapy (děláte to, nebo jen projdete bez zastavení kolem?). A nejlepší na tom je, že zároveň vylepším náladu i tomu druhému. No nekupte to.

Osvědčilo se mi taky ptát se cizích lidí „A jak se máte?“, třeba pokladní při čekání na dokončení platby kartou. Je to netradiční, takže to možná vypadá zvláštně, ale věřte, že se není čeho bát – někdy dostanu odpověď, jindy se dočkám překvapeného úsměvu. Ještě mě za to nikdo nekousnul, ani jsem se nedostal do nepříjemné situace (jak taky). Je to vlastně jiná forma komplimentu (projevíte zájem, přátelsky se usmějete). A dá se to provozovat, i když nemáte času nazbyt, a dokonce bez cedule.

Když člověk zrovna nemá náladu nebo si trvale myslí, že s cizími lidmi se nemluví (rada od rodičů?), pak je to, co tady popisuju, dost těžké. Ale pokud vidíte lidi jako vesměs přátelské (i když to na nich zrovna nejde vidět), jde to samo. A vůbec nejlepší je využít toho, když máte zrovna dobrou náladu, neřešit, jak se ten druhý tváří, a prostě něco říct.

Ze začátku mi tyhle věci dělaly dost problém, ale slíbil jsem si udělat každý den aspoň jednu interakci s neznámým člověkem. A začínal jsem tím, že jsem prohodil něco k pokladní při placení. Postupem času jsem si zvykl na to, že mluvit s cizími lidmi je moc fajn a často je to dost vtipné. Klíčem je začít postupně a komplimenty zdarma jsou podle mě super začátek (taky pomůže, když jdete ve dvou nebo ve více).

A co vy? Pokud zatím nic takového neděláte, vyzkoušíte to ještě dneska? ;)

Račte dále: